Rozloučení se Seldou

Vloženo 28.3. 2015 autor Bidlo

Kamarádi, kamarádky

dne 27. 3. 2015

se po dlouhé nemoci v nedožitých 40-ti leteh vydal na vandr do věčných lovišť kamarád

Selda z Liberce

Čest jeho památce

Poslední rozlouční se Seldou proběhlo ve čvrtek 2. dubna 2015 ve 13:00 hodin v obřadní síni Libereckého kremetoria. Fotky najdete zde

 

 

 

Setkání u Bizona 2014

Vloženo 15. 5. 2015 autor Slunko

Již 22. ročník zdařilé akce, příjemné spojení setkání přátel z Moravy, Čech i Slovenska s vepřovou pečení, zábavou, soutěžemi, degustací burčáku a vína. Opět jsem v pátek přijel dříve abych pomohl s přípravou dřeva. Bidláci otec a syn, byli již na místě. Před prací jsme se posilnili dvoulitrovým braníkem a vzorkem burčáku, bylo znát na kvalitě co se chuti týče, že po týdnu kdy se chodilo tzv. burčákovými chodníčky už to není to pravé burčákové. Nejdříve jsme se pustili do stavby velkého, letitého stanu který pamatuje společnou republiku z východními bratry a sestrami, určeného pro nocleh ůčastníků zájezdu. Přístřeší v něm našli právě zmiňovaní východný susedia. Později jsem navrhoval aby i oni poplatek za akci zaplatili pětistovkou a to v jejich měně, však 500 jako 500 no ňi, ale neprošlo to, kdo ví proč? Po stavbě stanu a doplnění vhodných tekutin jsme šli na dřevo, nejprve těžba pak přibližování, odvětvování, krácení a na konec skládání, jako obvykle jsem to přehnal a zase v neděli dost zbylo. Po nějaké chvíli přijel Lála, a tím stanovil prozatimní počet členů beerplease na této akci na dva kusy, zanedlouho jsme vyrazili do tradiční hospůdky na jedno. Hospůdka? žádná změna, šenkýřka stále stejná, široký výběr točených piv, výzdoba na stěnách i ceny lidové zůstaly. Bidláci jeli domů na večeři a já s Lálou spojkujeme. Po nějakém čase přicházejí první návštěvníci z čech, mezi nimi vysoká, statná postava, hlava zcela bez vlasového porostu, jaké to překvapení byl to šusťák bez své typické ještě minulý ročník dlouhé hřívy. Degustujeme vícero druhů pěnivého moku, rozmlouváme a po nějaké době stoupáme vzhůru po schodech do horního patra hospody, které jak už každoročně prvotním místem setkání ůčastníků akce u bizona určeno jest. Skutečně pomalu po skupinkách se vrchní salon zcela zaplnil, mezi příchozími byli i Jeňa s Přemou, kteří tak pro tento ročník uzavřeli počet členů beerplease. cz na čtyři. Beerpleasáků. sk pokud si dobře pamatuji byl stejný počet. Popili, povítali, poklábosili, někteří i klobásu dali a po částech všichni k bizonovi se vydali, většina auty, někteří pěšmo. Přema, Jeňa a já jsme vyšli po svých, cestou byla keš, u ní ohnivé vody lok. Někteří co vykročili z hospůdky chvíli před námi též našli a svými zápisy nález stvrdili. Na fleku jsme pak sele na trojzubec napíchnuli, do alobalu zabalili, nad plameny dali a my hoši z beerpleasova se dále o něj starali. Všichni u bizona pokračovali v tom v čem se v hospůdce skončilo, někteří chvíli, jiní do brzských ranních hodin. Jak se nám všem vstávalo? Různě, to záleželo jako obvykle na tom kdo toho kolik vypil a taky kdo toho kolik naspal, přičemž obojí se spolu nevylučuje, a snídaně? Dle chuti, pokud byla, takže jaké bylo menu na spravení po náročném večeru?např. polévka, káva, pivo. . . . a došlo i na zakrojování pašíka. Mezitím přijela Veveřice, kromě sebe přivezla baštu v podobě švédských stolů a nezapoměla na vypečené hry. Byli jsme rozděleni na dva tými, nejdříve byli určeni kapitáni týmů kterými byli Veverka a Lála, kteří si následně střídavě s klobouku vytahovali jména svých spolubojovníků. Jaké byli hry? Např. svačinka v podobě snězení pěti piškotů a následně co nejrychlejším písknutí, no není to tak snadné jak to vypadá. Jedna z her spočívala v přivázání nafouknutých balonků na boty, aby vzápětí mohla propuknout mezi tými bitva o jejich likvidaci, taky se hledali po lese určité předměty, házelo se kolíky na cíl, hrálo sudoku a byla i fyzicky náročná disciplína jejimž cílem bylo dosažení maxima v počtu srdečních tepů za minutu, na hrudník se připevnil měřič a na levé zápěstí s ukazovatelem hodnot. Zkusil jsem kliky ale zkušený trenér a hrdý otec jisté reprezentantky v triatlonu v jedné osobě mi řekl abych se na kliky vy…. a poradil mi zdrcující běh. Vyšlo to, v této disciplíně to přineslo výtězství a mě skoro infarkt. Po spočnutí po hrách jsme se všichni vydali do předem domluveného sklípku. Ve sklípku na nás již čekalo občerstvení v podobě obložených mís, polévky. . . . a hlavně vína, a tak mohla propuknout zábava, degustace vín, hraní na kytary, zpěv i tanec, zkrátka zábava v moravském stylu víno, ženy, zpěv i ta naše hospoda párkrát zazněla. Po neurčitě dlouhé době jsme se začali trousit po skupinkách zpět na základnu k bizonovi. Já jsem se ze sklípku vydal společně z Veverkou, Přemou a Lálou, chvíli před námi Jeňa. Nejdříve však po stopách jedné keše, která několik ročníků odolávala, jen tak mimochodem k místu výskytu bylo zapotřebí nějakých výpočtů. Jeňa jak jsem již zmínil vyrazil napřed, takže jsme se vydali i po jeho stopách, jelikož i on měl zálusk pro tuto zatím odolávající kešku. Po neurčité vzdálenosti jsme stopu našli, byl to Jeňův klobouk a po chvíli se vynořil ze tmy i Jeňa sám, který nám zdělil že si před pokračováním v pátrání po kešce musel na chvíli v leže odpočinout. Po chvíli hledání ji přece našli, co následovalo?kam se hrabe himalájská K2, tohle bylo dobytí cíle, ta obrovská, neutuchající, bezbřehá radost, ta úleva po mnohaletém ůsilí a ty pocity štěstí na které budou vzpomínat do konce svých dní. V zápětí přišlo upřímné objetí a propukly oslavné riky-my máme šidleny, my máme šidleny, my máme šidleny… ty pěly ještě několikrát krajinou kterou jsme procházeli zpět k bizonovi takže cesta ubýhala rychle a zvesela. Chvíli před příchodem na flek se nám Jeňa pomalu ale jistě vzdaloval, až se to stalo, nezklamal, ano zase se ztratil, nebo my jemu?Nakonec jsme se shledali, rozdělali oheň, otevřeli lahváče, prohodili pár slov a pak na kutě, pěkně po čundrácku, kluci do aut a já tramp všemi hvozdy mazaný pěkně do chatičky. Nedělní ráno bylo podobné tomu sobotnímu akorát s tím rozdílem že řidiči již nemohli snídani zapíjet pivem, ačkoliv já jsem si lahváčka dal protože odjíždím tak jako vždy s Bidláky poslední, kdy nakonec uklízíme, schováváme zbytek dřeva za chatu, bouráme ten velký letitý stan atd. Po snídani se to začalo pomalu trousit na cestu zpět k domovu, přesněji na cesty jelikož ůčastníci této akce jsou z různých koutů moravy, čech, slovenska. Přišel čas loučení a příslib účasti na 23. setkání u bizona, věřím že opět z účastí beerplese. Ahoj na seleti v Dubňanech.

 

 

 

Zlatokopecká 2015

Vloženo 19.8.2015 autor Pralinka

Čtvrtek….
Kamarádi – kamarádky – víkend se blíží, mě cosi tíží. Zlato kutat máme, ale ani gram nemáme. Dráty – kleště – ven z kůlny letí, jejej, další problém tu je, camrátka, placky, kdo vyrobí je? Do stánku zasedáme, do výroby se dáme. Drátky už se v misce blyští, kleště jenom sviští. Svíčky hoří, vosk nám kape, ten do skořápek dáme. Co k tomu přidat? No přeci list břízy přidáme. Lihule na večerní lov vyráží, břízku nachází, lístky v dlani leží, Lihule domů běží. Čas se krátí, půl noc k nám kráčí, už je nám však veselo, dílo se povedlo. Spokojenost a úsměv nás na kutě pohání, přec zítra se na osadu vyráží.

Pátek…..
Doba odjezdu se blíží, mě opět něco tíží, vrata zavřená, nikdo tu není, smutně koukám kde všichni jsou? Však tu auto houká. Lihule se z práce vrací, do nakládky jsme se vrhli jako draci. Hodně toho máme, jak to jen naskládáme, ale daří se, auto klesá, řidič jen hlesá. Kufr zavíráme, na cestu se vydáváme. Ještě malá zastávka, jídlo nakoupit a teď vyrazit. Cesta ubíhá, cíl se blíží, závora zavřená. Hodný člověk se našel, závoru otevřel, mostek se plní, kamarádi běží a vše na boudu nosí. Hurá, už jsme tu.

Sobota….
Je čas her a veselé nálady, svolávám kamarády. Společně se do všeho dáme, hodiny nehlídáme. V potoce vody málo, ale i tam máme vše nachystáno. Den se vydařil, málokdo nesoutěžil. I ten co nevyhrál, se vesele smál. Dobré jídlo, pití máme, k ohništi zasedáme, písničky si zazpíváme. Co se to však děje, větřík více věje, černé mraky, blesky, kapky vody plesky plesky. Chvíli to však trvalo, v noci se lépe spalo, opět pár kapek spadlo.

Je tu neděle……
Čas loučení a odjezdů. Dobře nám bylo, snad se všem u nás na osadě líbilo.
Já spokojena jsem, ------- šerif osady------- Pralinka